Jiří Pálka
Již druhý rok se v médiích (novinách, na internetu a několika televizních reportáží ) objevují články a informace, které se snaží veřejnosti vnutit názor, že rekultivace poškozené krajiny jsou škodlivé a je nutné jim zabránit. Tyto články píší pracovníci Ministerstva životního prostředí, AOPK, těžařští lobbisté a přírodovědci finančně závislí na těchto institucích. Poslední článek ( Zastavte rekultivace krajiny) s tímto tématem se objevil v Lidových novinách 15.1. 2025. Jeho autor Jan Borovička dokonce tvrdí, že stromy (a lesy) vysázené lidskou rukou jsou bezcenné. Proč jsou rekultivace škodlivé a bezcenné se nedokazuje ? Důkaz se provádí tvrzením, že některé lokality (bývalé pískovny a kamenolomy o rozloze několika ha) byly ponechány sukcesi (samovolnému vývoji přírody ) a příroda si s nimi poradila. Totéž se má uskutečnit na lokalitách po skončení těžby uhlí o rozloze tisíců ha.
Čtenáře jistě napadne otázka, proč se toto téma zakázat rekultivace stále vrací ? Odpověď je velmi prostá. Dolování uhlí v Podkrušnohoří končí a po těžbě zůstávají obrovské rozlohy povrchových dolů ( několik tisíc ha), kde se nachází a zůstává těžební pustina. Tato území by se měla zrekultivovat a vrátit jim přírodní ráz. MŽP však přišlo se šokující koncepcí, že veškerá zdevastovaná území po těžbě v celém Podkrušnohoří se nechají svému osudu – samovolnému vývoji přírody. Jinými slovy tato území by se nechala ladem. Jednalo by se takřka o 100 km2. Naštěstí tato děsivě veliká rozloha pustiny v naší hustě osídlené maloplošné krajině by byla pro většinu obyvatel zdejšího regionu nepřijatelná. Proto se tento záměr zúžil na Důl ČSA a Důl Vršany.
V této chvíli se projednává, jak naložit po těžbě s Dolem ČSA, který má rozlohu cca 15 km2. Dokonce v okrajových částech tohoto území již úspěšně proběhly rekultivace. Vysázely se zde buky a duby, vznikly zde pastviny, kde se pase dobytek. Podle dlouhodobě vypracovaného Generelu rekultivací Dolu ČSA se do těžebního území mělo vrátit obrovské jezero. Přivaděče vody z Krušných hor jsou připravené a stačí otevřít stavidla a do dolu by mohla téci voda. Říčky a potoky, které byly kvůli těžbě odkloněny, by se vrátily do svého území. Revitalizoval by se vodní režim krajiny. Tím by se krajina uvedla do původního stavu a vrátilo by se historické Komořanské jezero (které bylo vypuštěné kvůli těžbě uhlí začátkem 19. století) a kulturní zemědělská krajina, kde byla lidská sídla. Kvůli těžbě zde zaniklo 6 vesnic. Některé z nich by se mohly obnovit.
Bohužel, do tohoto dobře rozběhnutého záměru vstoupilo MŽP pod vedením bývalého politického náměstka za TOP 09 náměstka Ing. Tesaře a rekultivační práce se zastavily se záměrem nechat toto území samovolnému vývoji. Tedy ladem. (Náměstek Tesař je v současnosti vyšetřován policií za protiprávní jednání týkajících se zdejší lokality. Tím se nad sukcesním projektem vznáší kriminální stín !)
Jedovaté jezero
Jezero se nebude napouštět čistou vodou z Krušných hor, ale mělo by se napustit v horizontu 100 let vodami vyvěrajícími v centrální jádrové části dolu. Má to však háček. Tato voda je jedovatá. Nízké PH je nejmenší problém. Těžké kovy překračují povolené normy. Nejzávažnější je výskyt arzénu, který překračuje přípustnou normu 700x a jeho hodnoty se nacházejí v blízkosti smrtelné dávky. Zajímavé je, že pracovníci AOPK přesto trvají na tom, že zdejší jezero a okolní krajina bude realizováno samonapouštěním a přírodním samovývojem. (Vzniknou zde podle některých článků ekosystémy islandských vyvřelin, vznikne zde mongolská step a saharská poušť ? Toho se podle všeho dosáhne tím, že se do mrtvé jílové bažiny navezou hromady kamení a písku, někde se se vysadí mongolské traviny. )
Proběhne zde „řízená sukcese.“ ( Tento neodborný pojem je možné přirovnat ke snaze vytvořit kulatou krychli) Zdá se, že MŽP zde chce provést jakési speciální rekultivace. Než se překoná stádium plevelů a začnou se objevovat první stromy uběhnou desítky let. Náprava krajiny se tím pádem uskuteční v horizontu 100 až 200 let. Území dolu se v letních měsících bude nadále přehřívat. Stoupající teplé proudy vzduchu budou odhánět dešťové mraky a tím se bude
prohlubovat sucho v této lokalitě. Snaha prosadit za každou cenu cestu samovolného vývoje přírody a samovolného napouštění je v rozporu se snahou EK, která nastartovala projekt pro celou Evropu – urychlenou Obnovu přírody a krajiny. Splnit tento požadavek je možné na rozsáhlých územích povrchových dolů po skončení těžby jedině důslednou, propracovanou a v praxi prokázanou rekultivací.
Většina obyvatel o sukcesním záměru MŽP neví a ti, co o tom ví, se záměrem nesouhlasí. Proto bylo založen občanské sdružení Krajina budoucnosti, které se snaží prosadit dokončení rekultivace podle původního plánu. Podařilo se sehnat skoro tisíc podpisů, které tento požadavek žádají. Jejich názor MŽP ignoruje.
Rekultivace kontra sukcese
Rekultivace vycházejí z logického požadavku: Co člověk zničil, měl by napravit a krajinu uvést do původního přírodního stavu. Rekultivace jsou snahou člověka urychlit sukcesi. Oproti sukcesi je zde rozhodující čas. A jak je známé- čas jsou peníze. A jistě pro lidi žijící v tomto regionu je důležitá rychlá náprava. Není jim lhostejné, jestli budou žít v těžební pustině dalších 200 let nebo se dočkají nápravy během několika let .
Sukcese obnovuje přirozenou krajinu bez jakéhokoliv vlivu člověka. Naproti tomu rekultivace obnovují kulturní krajinu uzpůsobenou všem potřebám lidské společnosti.
Česká rekultivační škola
Od 50 let minulého století se vytvářela česká rekultivační škola. Ta hledala cesty, jak co nejrychleji napravit škody ve zdevastované krajině. Unikátní je v tom, že pracuje se třemi pilíři:
1. enviromentálním, 2. ekonomickým, 3. sociálním. Mezi těmito potřebami se snaží nalézt rovnováhu. Jednou z rozhodujících složek těchto rekultivací je záchrana orné půdy. Ještě před těžbou se orná půda odhrne a uloží na deponie. Po skončení těžby se tato půda vrátí na původní místo. Tento jednoduchý počin nastartuje a urychlí všechny přírodní procesy. Vysázené rostliny se rychleji ujmou a dobře prosperují.
Konec konců výsledky této koncepce jsou dobře vidět v celém Podkrušnohoří. Vysázeny byly miliony stromů, především listnáčů. Dnes by neinformovaný návštěvník těžko rozeznal, které lesy vyrostly v rámci rekultivací. Například Kopistská výsypka byla po rekultivaci vyhlášená NPP a vypadá jako pravá nefalšovaná divočina. Dokonce ani Jan Borovička (autor článku Zastavte rekultivace) by nepoznal, že zdejší stromy byly vysázené lidskou rukou. Na rekultivovaných plochách vznikly také sady a unikátní vinice. Zemědělcům byly navráceny obrovské rozlohy orné půdy, kde úspěšně pěstují kulturní plodiny. Mezi velmi ceněné rekultivace patří i nová jezera. Jezero Barbora nedaleko Teplic má nesmírně kvalitní vodu a na úpatí Krušných hor se stalo jezerní perlou a vytváří unikátní krajinný ráz. U Ústí nad Labem vzniklo jezero Milada, které se stalo ceněnou rekreační oblastí. Totéž se dá říci o Mosteckém jezeře. Nedaleko Sokolova se rozprostírá jezero Medard. Tyto lokality by nebyly tak krásné a funkční nebýt rekultivací, po jejichž zákazu volají přírodovědci.
Jezero ČSA a návrat Komořanského jezera
Podle rekultivačního Generelu by se zatopené území původní těžební jámy stalo další významnou jezerní rekreační oblastí. Na rekultivovaném území by vznikly staronové vesnice. Celé území by se stalo krásnou přírodní lokalitou. V rámci hospodářského pilíře by zde měla vzniknout přečerpávací elektrárna o výkonu 600 MW. V okolí by byly postavené fotovoltaické panely. Z elektřiny z obnovitelných zdrojů by byly napájeny provozy na výrobu vodíku, který by se stal ekologickým palivem pro vodíková auta. Práci by zde našli tisíce lidí. Jenomže MŽP se rozhodlo tento promyšlený koncept a všechny výše uvedené benefity zlikvidovat. Proč ? Jakým právem ? Proč MŽP s hrstkou lobistů a dalších samozvanců jde proti veřejnoprávním zájmům ? Kdo na tom vydělá ?
Za vším hledej ženu nebo peníze
V Podkrušnohoří se od 50 let 20. století počítalo s tím, že po skončení těžby se krajina urychleně vrátí do stavu blízkého původní přírodě. Všichni očekávali, že se brzy dočkají návratu krásné kulturní krajiny. Jednalo se o gentlemanskou dohodu mezi těžaři a obyvateli. Tuto nepsanou dohodu MŽP brutálně pošlapalo. Místo rychlé nápravy postavilo obyvatele před krutou realitu, že budou nadále žít v těžební pustině dalších 200 let. Sociální pilíř stejně jako ekonomický pilíř byly zrušeny. Tento přístup přinese obrovské ekonomické a společenské ztráty. V Horním zákoně je napsáno, že těžař musí po skončení těžby krajinu rekultivovat. K tomu se musí průběžně ze zisku z prodeje uhlí vytvářet rekultivační fond. Z něho se pak platí nutné rekultivace. Aby MŽP mohlo provést sukcesi, bylo nutné Horní zákon nějak obejít a změnit. Proto vznikla v roce 2021 přílepek, „novelizační kulišárna“, která říká, že za rekultivace je možné považovat samovolný vývoj přírody. Co tato změna znamená pro Důl ČSA ? Rekultivační fond v hodnotě 3,5 miliardy nebude třeba. Několik stovek milionů dostane MŽP a převezme celou lokalitu pro své sukcesní záměry. Těžař si vezme zpátky ušetřené rekultivační miliardy a bude zbaven povinnosti platit státu za pronájem důlní plochy po dobu rekultivací. Peníze určené pro zdejší region a jeho obyvatele zmizí v soukromé kapse. Tuto podivnou finanční transakci musí MŽP nějak zdůvodnit a převálcovat veřejnoprávní zájem. Proto musí tvrdit, že sukcese je to nejlepší, co je možné pro zdevastovanou těžební krajinu udělat. A samozřejmě musí tvrdit, že zdejší lokalita je unikátní, kde žijí vzácní živočichové. A nelze přírodovědcům upřít, že přes důl občas do přilehlých Krušných hor přelétávají některé vzácné druhy ptáků. V jílové bažině však žádný druh nehnízdí. Snad jenom ropák zde nalezl velmi vhodné podmínky pro život.
A co z toho budou mít místní občané ? Těm zbyde vytunelovaná krajina a oči pro pláč